S Mikešem ke hvězdám - přesunuto na květen

19.02.2012 20:31

 

První výlet v roce 2012 nás zavede do Ladových Hrusic a astronomikcého Ondřejova.

Termín: neděle 20.5.2012 - přesunuto z dubna !

Místo srazu: zastávka vlaku Kolovraty, odjezd 8.43 směr Benešov

Délka trasy: cca 13 nebo 8 km


Mapa trasy - Mapy.cz

 

Hrusice

První písemná zmínka o Hrusicích je uchována v panovnickém dekretu Přemysla Otakara I., daného na Pražském hradě 17. ledna 1205. {Kromě jména Hrusice se vyskytuje i tvar Hrušice.) V nejstarších dobách patřily Hrusice zřejmě pod přímou správu vládnoucího rodu Přemyslovců. Později přecházely pod správu blízkých hradů. Existují zprávy o tom, že patřily poddansky pod hrady Stará Dubá, Čejchanův hrádek u Chocerad a Ježov. V roce 1436 přešlo tzv. podací právo na pány z Dubé, sídlící na hradě Zlenice. Ten byl v roce 1465 zničen a následujícího roku přešlo toto právo na Komorní Hrádek u Chocerad. V tomto poddanském vztahu setrvala obec až do roku 1848. Majitelé Komorního Hrádku se ovšem střídali. Patřily mezi ně i slavné české rody, např. Valdštejnové. Posledními majiteli panství byla hrabata Khevenhueller-Metsch.
V roce 1525 nechal pán na Komorním Hrádku, královský komoří Jaroslav ze Šelenberka, "prošacovati" obec Hrusice. Odtud víme, že obec tehdy měla deset usedlostí a deset "poustek" - pustých usedlostí. Třicetiletá válka postihla samozřejmě i hrusický kraj. V roce 1648, po jejím skončení, měly Hrusice devět sedláků, dva chalupníky a sedm pustých usedlostí. Podle tzv. berní ruly z roku 1654 mělo panství Komorní Hrádek 35 obcí. Hrusice mezi nimi měly devět selských usedlostí, dva chalupníky, pusté byly čtyři grunty a dvě chalupy.

V roce 1725 byl proveden soupis veškeré obhospodařované půdy - tzv. tereziánský katastr. Podle něj tehdy žilo v Hrusicích 16 rodin, mezi nimi.i rodina Pavla Lady a Jana Lady.
Další katastr byl pořízen z podnětu císaře Josefa II. v roce 1785 a zároveň byla zavedena čísla popisná. Díky tomu přesně víme, že Hrusice měly na konci XVIII. století 35 čísel popisných. Vývoj populace v následném století a ve století dvacátém byl v Hrusicích takový: 1890 - 425 obyvatel, 1900 - 424 obyvatel, 1'910 - 437 obyvatel, 1930 - 454 obyvatel, 1970 - 524 obyvatel, 1980 - 470 obyvatel,1991 - 371 obyvatel. Demografická křivka tedy vykazuje nejdříve poměrně malou oscilaci, v posledních desetiletích však je patrný její sestupný trend.

Z politického hlediska došlo k zásadní změně v roce 1848, kdy o-bec získala samosprávu a byla řízena a spravována obecním zastupitelstvem v čele se starostou. Prvním starostou se stal Matěj Šebek. Blahodárné působení samosprávy se začalo výrazně projevovat na přelomu XIX. a XX.století. (Na konci minulého století se v Hrusicích také narodil světově známý malíř Josef Lada.) Začaly se budovat komunikace, byla zřízena obecní knihovna (1923), postaven nový most přes potok v dolní části obce (1926). Obec byla elektrifikována (1927), v hrušovském hotelu Valencia zahájilo provoz kino (1931) a byla zřízena telefonní přípojka (1937).
Události druhé světové války zasáhly i Hrusice. Deset hrusických občanů bylo nasazeno na práci do "říše", dvě občanky byly odvlečeny do koncentračního tábora a výpravčí Josef Nádvomík byl zastřelen.

V padesátých letech byla obec výrazně postižena kolektivizací, tak jako ostatně celý český venkov. Někteří hrusičtí občané byli v souvislosti s nástupem nového režimu zatčeni a uvězněni. Je to velmi smutná kapitola historie obce.

Šedesátá, sedmdesátá i osmdesátá léta probíhala v obci v celkem nerušené normalizační atmosféře s výjimkou bouřlivého roku 1968. Ten je v historii zaznamenán i tím, že začal vycházet místní časopis Hlas Hrusic, který je vydáván obecním úřadem dodnes. V roce 1987 byly v obci uspořádány důstojné oslavy 100. výročí narození Josefa Lady.

S nástupem demokratického vývoje české společnosti v roce 1989 se proměnil i život v Hrusicích. V tomtéž roce se zde objevil první soukromý podnikatel v oboru zahradnictví. V roce 1990 bylo otevřeno i první soukromé pohostinství a v roce 1991 i první soukromý obchod. Život v obci od roku 1990 opět řídí obecní zastupitelstvo v čele se starostou Ladislavem Tesaříkem.

 

Ondřejov

Z původní dvorcové osady “Ondřejóv dvór” na panství pánů z Dubé vznikla začátkem 13. století vesnice a později trhové městečko Ondřejov. Jméno pravděpodobně pochází od zakladatele, některého z pánů z Dubé.

Tvar náměstí spolu se třemi úzkými vstupy ve směru západním na Prahu, severním na Kostelec n.Č.l. a východním na Sázavu svědčí o jednoduchém obranném charakteru obce, navíc doplněném přírodními valy a průrvami.

Městečko leželo na tzv. “Staré zemské cestě” a sužováno bylo nájezdy lapků, z nichž nejznámější byl Mikuláš Zůl.

Uprostřed náměstí byl zbudován kostel sv. Šimona a Judy jakožto jediná zděná stavba. Obyvatelstvo bylo složeno ze zemědělců a řemeslníků. Připomínáni jsou uhlíři, hrnčíři, kamnáři, ševci a řezníci. Farností náležely Ondřejovu obce Kaliště, zaniklá vesnice Kubětín a okolní usedlosti.

Po pánech z Dubé získali panství Kostkové z Postupic, páni Šelenberkové a následně páni z Valdštejna.
Obec značně zchudla za válek husitských a ve válce třicetileté. Rozvoj obce nastává dvorním dekretem Marie Terezie z 10. listopadu 1745, jímž povyšuje Ondřejov na městečko s právem na radnici a 4 trhy do roka. Někdy z této doby pocházejí také dvě krásné malolisté lípy před kostelem.

V roce 1892 je zde prof. Ježkem z Prahy zřízena tzv. Kneipovna, první vodoléčebné zařízení v Čechách. V té době zde pobývá a nakonec umírá operní zpěvačka sl. Eleonora Ehrenbergová. Je pohřbena na místním hřbitově.

V roce 1898 na vrchu Manda zakládá pan J. J. Frič soukromou hvězdárnu, kterou 28. října 1928 věnuje Karlově univerzitě. Po druhé světové válce vzniká z hvězdárny Astronomický ústav ČSAV (dnes AV ČR), zabývající se výzkumem Slunce, hvězd, meziplanetární hmoty, a v poslední době i konstrukcí přístrojů vysílaných na umělých družicích Země.

Svou polohou, 35 km jihovýchodně od Prahy, a umístěním v zalesněné krajině se Ondřejov v době rozvoje turistiky stává vyhledávaným letoviskem s pěknými výlety do okolí.

 

Astronomický ústav Akademie věd ČR

Astronomický ústav Akademie věd České republiky je jednou z nejstarších vědeckých institucí v českých zemích. Je totiž přímým pokračovatelem klementinské hvězdárny, založené při jezuitské koleji "Klementinum" na Starém městě pražském ve specielně postavené astronomické věži, jejíž stavba byla dokončena v r. 1722. Klementinská hvězdárna měla nejen rozhodující význam pro další rozvoj astronomie u nás, ale byla i kolébkou všech našich novodobých exaktních věd. Například nepřetržitá řada klementinských meteorologických pozorování, pokrývající dnes více než celá dvě století, patří k základním světovým řadám a je v tomto rozsahu ojedinělým celkem, reprezentativním pro celou střední Evropu.

Po zrušení jezuitského řádu přešla klementinská hvězdárna pod státní správu a po vzniku Československé republiky z ní byla vytvořena Státní hvězdárna, která sídlila v Klementinu až do r. 1940, kdy byla z Klementina vystěhována do činžovního domu v Praze-Vinohradech, Budečská ul. 6.

Velký význam pro další rozvoj astronomie v českých zemích měl pak vznik hvězdárny u městečka Ondřejov, vzdáleném 35 km na jihovýchod od Prahy a v nadmořské výšce 528m. Roku 1898 zde zakoupil J. J. Frič, továrník v Praze, pozemek pro vědecké účely a na něm vybudoval soukromou hvězdárnu, kterou v roce 1928 věnoval československému státu pro potřeby University Karlovy. Od počátku však byla využívána a spravována Státní hvězdárnou a tak při vzniku Československé akademie věd došlo k úplnému splynutí těchto dvou ústavů a k 1. 1. 1954 vznikl Astronomický ústav Československé akademie věd se sídlem v Praze v Budečské ulici. Koncem roku 1992 se Astronomický ústav stal pracovištěm Akademie věd České republiky a v roce 1993 bylo sídlo přeneseno do Ondřejova a pražské pracoviště bylo přemístěno z Vinohrad na Spořilov, do budovy Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky.

Historické kopule hvězdárny slouží v současné době jako muzea. Ve verandě muzea V. Šafaříka je umístěn tubus Fričova dalekohledu, jehož optika, více než 150 let stará, slouží dále ve slunečním oddělení k pozorování slunečních skvrn. Jsou zde též přístroje vyrobené převážně Josefem Janem Fričem a dobové fotografie ze stavby hvězdárny.  Hvězdárna je koncipována jako arboretum se vzácnými keři a dřevinami.