Prokopské a Dalejské údolí

03.12.2011 15:12

 

Většina cesty povede Prokopským údolím po pohodlné cestě, podél které můžeme sledovat geologické zajímavosti. A pokud okolnosti dovolí, nalezneme i několik zkamenělých živočichů prehistorického moře.

 

 

Prokopské údolí

Prokopské a Dalejské údolí je přírodně určitě tím nejzajímavějším přírodním parkem v katastru hlavního města Prahy. Ale nejen to, jedná se celkově o velmi významnou lokalitou evropského formátu, jak dokázaly nejen výzkumy Joachima Barranda. Z vědeckého hlediska se totiž jedná o naprosto ojedinělou oblast výskytu zkamenělin a hornin, které se vytvářely v nejstarších prehistorických dobách na mořském dně.

Údolí, jehož kaňon dosahuje místy až 70m hloubky a vznikal erozní činností během posledního milionu let, leží na severovýchodním výběžku Českého krasu a je geniální ukázkou geologického vývoje hornin od svrchního ordoviku do středního devonu. Jde však i jen o laický půvab tohoto okouzlujícího místa, kterým je osloven každý návštěvník tohoto nádherného kusu krajiny. Tajemná romantika míst, přitažlivá a zároveň dráždivá, činí z údolí pražskou atrakci ojedinělého formátu.

Strmé vápencové  skály, úchvatné skalní Jezírko, opuštěné lomy a temné jeskyně, které ukrývají pozůstatky života prehistorických zvířat a lidí - to je jen stručný výčet zajímavostí tohoto fascinujícího místa. Tato jedinečná lokalita je zákoně chráněna teprve od roku 1978, ale ani stavba silnic, železnice a otevření vápencových lomů na počátku 20.století, jí naštěstí neublížilo natolik, aby zničilo definitivně její krásu a přitažlivost. Ta spočívá především ve skalnatém a suchém charakteru zdejší krajiny.

Stěny údolí tvoří vápence různého stáří, na stráních vystavených slunci jsou holé nebo pokryté teplomilnou krasovou vegetací a na stinných stráních zalesněné. Roste tu na 400 druhů rostlin ( z toho 26 druhů přísně chráněných). Nachází se ojedinělý suťový les, koncentrují vápnomilné a teplomilné rostliny, křoviny a suché louky. Z hornin jsou to vápence, břidlice, diabas a pískovec. K vzácné suchomilné a teplomilné floře - pěchava vápnomilná, kavyl sličný, devaterník šedý, žluťucha páchnoucí, třemdava bílá- sem však bezesporu patří i fauna, především bezobratlí, hmyz a měkkýši. Zajímavostí je, že v období, kdy se zde usazovaly první vápence, se Čechy nacházely zřejmě v rovníkové oblasti, čemuž odpovídají i nalezené zbytky původní mořské fauny a flory.

Západní část údolí je celkově lépe zachována a nedotčena průmyslem, ve východní části bývalo několik menších továren na plyny (známý je Hydroxygen), vede tudy železniční trať tzv. buštěhradská, která je vedena viaduktem místi až 20 m vysokým, postaveným podle vzoru alpského železniční tratě u města Semmering; proto o ní  mluvíme jako o "Pražském simerinku".

Bezkonkurenčně neromantičtějším místem je malebné skalní Jezírko pod strmou vápencovou skálou, které vzniklo výronem spodní vody po odstřelu skály kvůli těžbě vápence. Po jejím zastavení byl lom ponechán vlastnímu osudu, zaplaven spodní a dešťovou vodou. Jezírko má celkovou rozlohu 25 arů, je 106m dlouhé, 26 široké a 10 m hluboké.

Uprostřed údolí jsou lomy z vrstvami devonských vápenců, která jsou zároveň významnými paleontologickými nalezišti. Nejznámější z nich je Prokopský lom, pod nímž se nacházel původní Dalejský mlýn, pozdější hostinec, který však byl po letech chátrání v 70. letech stržen. Těžbou vápence také zanikla v r. 1890 původní rarita - 120 m dlouhá jeskyně ve skále, kde byly nalezeny zbytky koster mamuta, medvěda, nosorožce, zubra, soba, koně, lva i mnoha menších savců a také kosti pleistocénního člověka z doby starších čtvrtohor. Podle legendy zde poustevničil sv. Prokop, jehož příběh o pokušeních a boji s ďáblem, který nakonec utekl stropem, ilustrovala 9 metrová skalní výduť, proto nazývaná Čertovou síní. Nad jeskynní byl v letech 1711-12 postaven barokní kostelík, nedaleko lomu bývaly vápenky a menší továrny na plyny, viz. Hydroxygen.

Nad původním koupalištěm U Klukovic se nacházejí Klukovická (korálová) jeskyně, tvořená 20m dlouhou zužující se chodbou bez krápníkové výzdoby, která je nyní největší jeskyní v Praze.

Pozoruhodné jsou také Hemrovy skály, Kovářovic mez, Butovické hradiště a bývalý lom Kační, především z hlediska geologického vývoje a pro paleontologický výzkum.

Málokdo si asi dovede představit, že na území dnešních Butovic a Řeporyjí se kdysi v prvohorách (asi před 400 miliony lety) rozlévalo silurské moře, na jehož dně probíhala rozsáhlá vulkanická aktivita. Fascinující divadlo výbuchů podmořských sopek, rozlévání žhavého magmatu a lávy, zanechalo své stopy ve skalních stěnách opuštěného lomu Kační. Vulkanické žíly basaltu (diabasu) nejsou však jedinou pozoruhodností tohoto místa, také zkameněliny mnoha drobných živočichů (hlavonožců, plžů a mlžů) jsou na sklaních stěnách dodnes patrné.

Také horniny tvořící komplex Hemrových skal vznikaly na dně prvohorního moře díky sopečným vyvřelinám velké podmořské sopky, jejíž délka se odhaduje na cca 5,5 km, šířka cca na 2 km a výška 200 - 300m nad mořským dnem. Chráněným nalezištěm je také Kovářovic mez, platí zde přísný zákaz odlamování kamene ze skalních stěn, povolen je pouze povrchový sběr prehistorických zkamenělin.

Na mohutném skalním ostrohu se nachází památka poněkud mladšího data vzniku, jedná se o Butovické hradiště. Původní osídlení pochází z neolitu, mladší doby kamenné, jak dokládají nalezené zlomky keramiky a kammených nástrojů našich předků, žijících zde zhruba před 4 tis. lety př. n. l.

Prokopské údolí zatím nabízí upravené cyklotrasy, naučnou stezku a pochod po modré, nenáročné turistické značce. V malém domku ve svahu nad levým břehem Dalejského potoka na místě zvaném Opatřilka - Červený lom se nachází centrum ekologické výchovy - terénní základna zvaná TEREZA. Ta je o víkendech a prázdninách pronajímána skupinkám dětí a mládeže a dalším organizacím, které mají zájem o ekologii a ochranu přírody. Dalším aktivním spolkem týkajícím se této jedinečné lokality je Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, vytvořená na popud městské části Praha 5.

Problémem Prokopského a Dalejského údolí je dnes neúměrně silný rekreační tlak obyvatel především z nedalekých sídlišť Barrandov a Nové Butovice. Návštěvníci pak většinou nedodržují pravidla chování v přírodní rezervaci, tak dnes můžete v údolí potkat množství odpadků lemující hlavní cesty, divoké skládky a ochránci přírody poukazují také na ničení chráněné květeny nebo na drancování nalezišť vzácných zkamenělin.

O koncepci této unikátní přírodní rezervace však stále není rozhodnuto. Údolí  je v péči Odboru ochrany životního prostředí Magistrátu hl.m. Prahy. Ten zde touží po vybudování širokých a pohodlných cest, které však zničí ojedinělý ráz této místy až stepní krajiny, poškodí místní vzácnou flóru a přitáhnou další davy turistů. Úředníci počítají i s vybudování dalších cyklostezek, kterými protkají celou rezervaci.

Tato koncepce však již zaznamenala i svá oficiální proti. V minulém roce byla odboru životního prostředí Magistrátu udělena půlmilionová pokuta za poškození přírodní rezervace nevhodným zásahem, při němž šlo právě o budování širokých cest. Magistrát se snaží svůj problém vyřešit co nejjednodušeji - správu předává specializovaným firmám, které prý mají blaho této rezervace dobře na paměti. Nu, nezbývá, než se jít přesvědčit na vlastní oči.

 

 

Přírodní park Prokopské a Dalejské údolí

Vyhlášen: 1993 (vyhláškou č. 7/93 Sb. HMP)                                  Rozloha: 652,5 ha

Zvláště chráněná území: národní přírodní památka Požáry, národní přírodní památka Dalejský profil, národní přírodní památka U Nového mlýna, přírodní památka Opatřilka - Červený lom, přírodní rezervace Prokopské údolí, přírodní památka Ctirad

Další přírodovědně zajímavá místa: lom V rokli, Dobrá voda, Svatoprokopský lom Památkově chráněné objekty: statek č. 2 v Klukovicích, Horův mlýn, Butovické hradiště, továrna Hydroxygen, zříceniny hradu Děvín

Další historicky a kulturně zajímavá místa: památky na těžbu v Dalejském údolí, zříceniny Trunečkova mlýna, Nový mlýn pod Holyní, kříž na Svatoprokopské skále, památky na těžbu v Svatoprokopském lomu, Pražský Semmering

 

 

Vojenské velitelství K 116  v Prokopském údolí

Jeden z nejvíce utajovaných objektů v ČR a pravděpodobně jeden z nejrozsáhlejších podzemních prostorů ve střední Evropě. Nepotvrzený současný krycí název K-116, pravděpodobné číslo VÚ 2508. Patří do souboru vojenských velitelství a objektů jejichž existenci armáda a stát stále usilovně tají (hlavní velitelství Strašice oblast "u Němých", objekt Tisovník u Droužetic/Strakonice, údolí Úhlavky u Stříbra, dnes již zasypaný Velký Hlavákov/Jasyr atd.)  Pokud se na něj zeptáte třeba na seriozním webu Vojenství kvalitně, odpověd je "Údaje o lokalitě Prokopské údolí nemáme k dispozici". Z neoficiálních zdrojů se jedná o "záložní objekt zvláštního významu, v současné době nepoužíván". Ale tomu nesvědčí fotografie, na kterých je vidět v areálu vchodového objektu množství parkujících aut a informace z diskusních fór, dle kterých je objekt využíván v současné době armádou, nebo jinou složkou státu a je tam čilý ruch. Dle postupně zjištěných informací lze odhadovat, že objekt je hlavní sídlo armády ČR pro případ války a nadřízený velící uzel jiným velitelstvím, jako např. VS PVOS nad Starou Boleslaví. Pokud se navíc podíváte na výdaje armády 2006 najdete tam položky za pronájmy datových okruhů do bunkru v Prokopském údolí za rok 2006, takže o nějáké větší opuštěnosti se určitě nedá hovořit ....

Z historie objektu je známo, že se jedná původně o lom a jeskynní prostory, za druhé světové války přebudován na podzemní továrnu Junkers (kódové označení Kali), blízko je továrna Walter Jinonice na motory). Původně zde byla poměrně rozsáhlá tzv. Prokopská jeskyně s pramenem podzemní vody. Postupně odtěžovaná lomem na vápenec už od 19. století. Již před válkou zde byly kopány dopravní štoly a svážnice do vyšších pater lomu. Za války potom vykopány tři rovnoběžné tunely o délce cca 300 metrů a výšce až 8 metrů (údajně se zde počítalo s parkováním obrněného vlaku, v podzemí se nacházelo i malé nádraží s překladištěm), ovšem jestli tam ten vlak byl se nedá dnes určit.   Už ve válečných dobách bylo propojení továrny svážnicí s vyššími patry lomu. Svážnice údajně ústí v místech „druhých“ horních vrat. První vrata jsou ty, co jsou překryty maskovací sítí. Ovšem naproti nim přes kopec jsou ta samá vrata z druhé strany, vedoucí do lomu. Jsou velmi špatně viditelná, pouze když je opadané listí od plotu nad lomem a dalekohledem.  První a druhá vrata jsou propojena chodbou. Ty základní tři tunely údajně zůstaly zachovány.

Dále po vyklizení továrny bylo podzemí prázdné, chvíli tam byly sklady zeleniny, ale už někdy v roce 1948 se o podzemí zajímá armáda, když hledá vhodný objekt pro zkoušky zbraní. O tom existuje v archivech záznam. Objekt však nebyl údajně vhodný a tak byl ještě mnoho let opuštěný, respektive byl součástí lomu, který zde fungoval ještě koncem 60. let, kdy objekt už byl znovu zabrán armádou, teď již za jiným účelem. V tomto období se zde zřejmě pouze využívají prostory po německé podzemní továrně a štoly lomu, skutečně ke zkouškám zbraní, skladování nedotknutelných zásob pro případ války a další činnosti.  Vědělo se, že se tam připravuje bunkr pro vládnoucí elitu a špičky armády pro případ jaderné války a také hlavní záložní velitelství Ministerstva národní obrany. Potom počátkem 80. let byl objekt radikálně přestavěn a zmodernizován a údajně také masívně rozšířen.  Dokonce rok bylo uzavřeno i tzv. Jezírko u Hlubočep. Po otevření pro veřejnost se zde objevila úplně nová kanalizace a štola, která sem z objektu vede, byla hodně důkladně zamaskována. To, že tam ta štola vede je 100%, pamětníci z Hlubočep jí pamatují, na skále u Jezírka byl přilepen dřevěný domeček a v něm vstup do dopravní štoly, která vedla až do lomu, kde je dnes vojenský objekt. Kousek nad jezírkem se nacházel zajímavý kanál. Dekl byl uprostřed remízku. Pod deklem je větší prostora s dalším deklem, pod ním pak chodba kamsi. Spodní dekl je zabezpečen elektronickým zařízením a dnes je bohužel zabetonován. Od dob rekonstrukce už civilové v objektu nepracují. Pouze vojáci nebo vysloužilí vojáci, co chodí objekt udržovat. Zhruba před pěti lety začala objekt hlídat Vojenská policie. V objektu jsou nové ploty, kamery, čidla, dost nepříjemní a ozbrojení vojáci.

Jak již bylo zmíněno, je dnes objekt určen asi jako hlavní vojenské velitelství v případě války společně s velitelstvím ve Staré Boleslavi, dle jiné verze je to hlavní výpočetní středisko a datový sklad se záložním centrem v objektu U němých v Brdech nedaleko Strašic. Do nižších stupňů utajení nebyl pravděpodobně uveden z důvodů výhodné polohy a přirozenému zabezpečení proti moderním penetračním bombám, na rozdíl od jiných významných a možná i modernějších bunkrů armády (např. opuštěné velitelství Slaný Drnov) nebyl stavěn povrchovým způsobem, ale nachází se minimálně 30-50 metrů ve skále, nižší patra možná ještě více (nepotvrzené informace o tom, že v bunkru bylo při povodních v Praze docela veselo, ale možná se tato fáma týkala jiných bunkrů, např. toho na Klárově -K 111 s vchodem naproti úřadu vlády). Docela možné je, že bunkr dodnes funguje jen proto, že to mají generálové blízko z Hanspaulky a Ořechovky resp. Dejvic z Generálního Štábu. Původní technické vybavení odpovídá asi vybavení již odtajněných bunkrů v bývalé NDR, velitelství Harnekop a "Mielkeho" bunkru objekt 5005. V některé části bunkru se má nacházet systém záložního napájení pro všechny významné vládní instituce, ale toto bych přisuzoval spíše podzemní části bunkru K-16 v oblasti Vrchlického/Duškovy ulice, dnes rekonstruovaného a v nižším stupni utajení. Odtud pocházejí další nepotvrzené informace o nehodě, ke které došlo při výstavbě tunelu Mrázovka, kdy se snad tuneláři omylem prokopali dle vlastních slov "do nějaké podzemní elektrárny", a oblast a všechny zvědavé zúčastněné pak proklepávala BIS. V některém z těchto 2 objektů se nachází záložní elektrárna pro případ války pro napájení vládních institucí.

Předpokládá se, že se objekt rozprostírá pod celým zlíchovským kopcem až po ulici Radlickou na severu. Nalevo od vchodu se má nacházet muniční sklad, napravo pak samotné velitelství (v několika podlažích). Podle novějších neověřených informací je nová část objektu osmipatrová, obsluhovaná 2 výtahy a v každém patře manipulačními vláčky jako ve větších muničních skladech.

Další domněnky, někdy silně divoké, označené *, ale vyvrátit půjdou až v době, kdy se z VS stane veřejné muzeum, doufejme že brzy, už i v Moskvě udělali z jednoho velitelství něco podobného :).

  • propojení s dalším objektem na konci Vrchlického ulice před Andělem , objekt "Duškova" ,  krycí označení K-16
  • nepravděpodobné - propojení s objektem MV na Smíchově - Paví Vrch a budovou NBÚ na Smíchově (možná zprostředkovaně přes metro nebo objekt v Duškově ulici)
  • propojení s Výzkumným ústavem AV ČR v Jinonicích
  • nepravděpodobné, ale možné propojení s podivnou "střední technickou školou" v lokalitě na Vidouli, hlídanou systémem kamer a s množstvím mikrovlnných antén nasměrovaných na ostatní vojenské objekty v Praze, prý záložní centrum pro mobilní (GSM) sítě operátora O2. Ovšem blízkost bývalého velitelství PVOS, vodárny, a označení jako střední technická škola a to, že budova je v majetku města a vzhledem k modernosti GSM sítí i docela zastaralá je přinejmenším divné.
  • nepravděpodobné *podivná opuštěně vypadající továrna v Radlické ulici, bývalé energetické centrum továrny Walter Jinonice
  • propojení s metrem je prý realizováno pouze kolektorem za stanicí Radlicka